Kapitola 5
1. 10. 2013
Odsunul jsem prosklené dveře. U tréninkových systémů sedělo v řadě asi čtrnáct kadetů. Vedle posledního volného křesla trénoval Laville. V rukou držel ovládací vidlici Blackbirdu Magnum C14 a trochu brutálně s ní cukal. To, že je to Magnum C 14, jsem nepoznal, bylo to na té vidlici napsané, aby bylo jasno. Zas takovej frajer nejsem. Posadil jsem se a začal do panelu před sebou vyťukávat povely.
„Pořád máš problémy s Magnumem?“ zeptal jsem se Lavilleho, když panel zajel do zdi.
Se zaťatými zuby se pral s tuhým řízením. „To on má problém se mnou.“ Zavrčel.
Pokrčil jsem rameny. Pod ruce mi vklouzlo manuální ovládání od bojového letounu Blackbird Vitea. Můj oblíbený. Opřel jsem se a palcem zapnul program. S lehkostí mě vlastní jsem proklouzával mezi letícími troskami.
„Co ta tvoje holka, Akuri?“ zeptal se Laville najednou.
Málem jsem narazil. „Cože?“
„Ta holka, co sis včera přived. Cos s ní nakonec udělal?“
Vyšlo ze mě hluboké zavrčení. „Míň než by mi bylo milý.“
Zvedl obočí. „Nechápu.“
„Ale, málem jsme se spolu ráno znovu vyspali, ale pak jí zavolala kámoška a ona mi zdrhla. A nechala mě v pokoji…no, tak trochu rozdělanýho.“
„To ti utekla uprostřed toho?“ zeptal se Laville a snažil ne nesmát.
„Ne, ale…hm… sakra, mohl jsem…“
„Jasný.“ Ujistil mě Laville s úšklebkem.
„Nejhorší na tom je, že jsem tak trochu přepnutej na aktivitu, takže se bojim, že až potkám nějakou holku, zatáhnu si ji někam do koutku a ojedu ji.“
Podrbal se na hlavě. „Mám jednu takovou, no…dobrou kámošku. Chceš číslo?“
Zavrtěl jsem hlavou. „V pohodě.“ Nepotřeboval jsem to, a navíc jsem neměl chuť na nějaký použitý zboží, rozhodně ne na nějakou Lavilleho oblíbenou kurvičku, promiňte mi ten výraz.
Trénoval jsem asi hodinu, potom jsem s tím radši praštil a šel se projít.
Moje fakt krátká procházka skončila hned za těmi posunovacími skleněnými dveřmi. Chodbou ke mně šel muž s ostrým obličejem, tmavou bradkou a oholenými vlasy v čokoládově hnědé uniformě instruktora, ale s několika stříbrnými hvězdičkami značícími hodnost majora. Pokynul mi, ať na něj počkám.
Když ke mně došel, narovnal jsem se a zasalutoval. „Majore Wheelsi,“
Úzké oči skoro zmizely, když se usmál. „Kadete Akuri,“
„Potřebujete něco, pane?“ zeptal jsem se.
„Chtěl jsem vám poděkovat za ten záskok u MBS, Akuri.“
„To nic nebylo, pane.“
Zavrtěl hlavou. „Prý to byla docela dobrá práce. Gratuluji. Vaše schopnosti jsou velice adaptabilní.“
„Děkuji, pane.“
„Doufám, že budete ochotný ještě někdy takhle zaskočit za své kolegy, Akuri.“
„Jistě, pane.“
Měl jsem pocit, že ten rozhovor je trochu stereotypní. A taky trochu jednostranný.
Wheels se na mě upřeně podíval. „Máte teď volno, Akuri?“
„Hm, ano, pane.“ Ten pohled vypadal divně. Modlil jsem se, aby jen potřeboval pomoc.
„S jakým typem letounu umíte nejlíp?“ zeptal se.
Trochu jsem si oddychl. Přemýšlel jsem nad BB Viteou, ale pak jsem si vybavil Ellieinu voňavku, co voněla po mangu. „Řekl bych, že s DV-B Sentinelem, pane.“
„Šest pětkou?“
Zavrtěl jsem hlavou, oči upřené jinam. „Čtyři nulkou, pane.“
Prohlížel si mě. Musel se dívat nahoru, byl jsem tak o hlavu a půl vyšší. „Opravdu ji umíte pořádně pilotovat?“
„Tu bych uměl pilotovat i poslepu, pane.“ A nebyl to div. Ovládání Sentinelu 4.0 bylo primitivnější než ořezávátko.
„To je přesně to, co potřebuji,“ řekl záhadně. „Akuri, máte teď tu čest zúčastnit se takového malého experimentu.“
„Jakého, pane?“
„Zítra přijde kontrola z místní alianční základny. Chtěli bychom předvést, jak dobře vytrénované máme své kadety.“
Podíval jsem se na něj. „Chcete po mně, abych pilotoval poslepu?“
„Ne přímo pilotoval, jen ovládal simulační program. A ne poslepu, jen neuvidíte na ovládací panel. Budete mít jen přední průhled.“ Vysvětloval.
„To zní zajímavě,“ připustil jsem. Líbilo se mi to. Vytáhnul bych se.
„To jistě. Chtěl jsem vám nabídnout, jestli byste se nechtěl zúčastnit jakéhosi výběru, který děláme dnes odpoledne. Zkusil byste si to. Bude tam i pár dalších pilotů, a který z vás by to zvládnul nejlépe, toho bychom zítra předvedli inspekci.“
Bylo to až moc zajímavé na to, abych řekl ne. „Jistě, pane. Budu tam. Kdy?“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář