Kapitola 4
1. 10. 2013
Ráno jsem se probudil kolem deváté. Ellie spala a mě se moc nechtělo ji budit. Oblékl jsem si kalhoty a vyšel ven koupit si kafe. Vrátil jsem se se dvěma kelímky blátivého hnusu. Postavil jsem je na stůl, posadil jsem se a prohlédl si spící Ellie.
Nevypadala, že by se jí chtělo se probudit. Ležela na zádech, s jednou rukou visící přes okraj postele a s druhou opřenou o tvář. Blond kudrlinky se jí uvolnily z culíku a lemovaly jí obličej jako krepatá svatozář. Martinova peřina ji nezakrývala úplně, měla ji šikmo přes hruď, takže levá strana hrudníku byla nezakrytá. Vespod zpod peřiny nenápadně vykukoval bledý kotník.
Věděl jsem, že bych měl jít trénovat na pilotní zkoušky, ale nechtělo se mi ji tu nechávat, aby se probudila sama. Nebyl jsem si tak úplně jistý, kolik včera vypila a kolik si bude pamatovat. Já jsem zvyklý pít, takže mě po těch šesti malých skleničkách ráno přivítal jen dutý pocit v hlavě. Vzal jsem ze stolu příruční počítač a začal se probírat učením. Soustředění mi dost stěžovaly Ellieiny obnažené kousky těla i neklidné vrtění.
Asi o půl desáté přišel Laville.
Vešel dost hlučně, ale když si všimnul spící Ellie na své posteli, okamžitě se ztlumil.
„Ahoj, Akuri.“ Zašklebil se na mě a opíral se rukou o dveře. Díval se na Ellie. Všiml jsem si, že má na straně krku kousek pod čelistí obrovskej cucflek.
Poklepal jsem na ovládání a otočil stránku. „Ahoj, Laville.“ Odvětil jsem.
Kývl hlavou k Ellie. „Gratuluju,“ řekl povzbudivě.
„Hm.“ Trochu mě štvalo, že ji tak okukuje, ale nenapadlo mě, co dělat. „Potřebuješ něco?“
Zatřepal hlavou a konečně úplně vešel. „Jen se skočím převlíknout. Pak jdu hned trénovat. Jo a promiň.“
Zvedl jsem hlavu. „Za co?“
Zašklebil se. „Za co asi? Za to že jsem nadrženej úchyl.“ Vysvětlil trochu oklikou a naklonil hlavu směrem k posteli.
Znovu jsem se podíval na displej. „Hm.“
Začal se prohrabovat svými věcmi. „Čekáš, než se probudí?“ zeptal se mě.
„Ne asi.“
„To je zdvořilý,“prohodil možná uznale.
„To já vždycky. Tipnu si, že tys od Rikky utekl hned, co to šlo.“
„Snažil jsem se. Omylem jsem ji probudil, když jsem hledal svoje oblečení.“
Ušklíbl jsem se. „To musel být rozhovor.“
„Nakecal jsem jí, že teď před zkouškama bych si nerad našel holku, protože kvůli všemu tomu tréninku a učení bych ji asi zanedbával a tak a bylo by mi to líto. No a tak jsem jí nabídl, jestli by zatím nechtěla být moje kamarádka…nebo kamarádka s výhodami.“
Zakřenili jsme se na sebe. Nabídka „kamarádství s výhodami“ byla Lavilleho oblíbená technika, jak se zbavit nějaké přísavky. Podle našich sdílených zkušeností jsme usoudili, že výraz „kamarádství s výhodami“ je mezi holkami, aspoň tady na akademii, považován skoro za sprostý. Je jen zatraceně málo holek, co by na tohle přistoupily. Podíval jsem se na Ellie. Najednou mě napadlo, že nevím, jak se s ní rozloučit a měl jsem trochu cuky zdrhnout. Neměl jsem chuť zakládat nějakej vztah, ale Ellie byla fajn, nechtěl jsem ji odkopnout, pokud by sama nestála o to, abychom naši společnou historii omezili na tuhle jedinou noc.
Laville sledoval můj pohled až k ní. „A co ona?“ zeptal se mě. „Chceš s ní chodit?“
Chvíli jsem si to promýšlel. „Asi ne. Ne že bych měl problém s tím být zadanej, ale nechce se mi se starat o nějakej vztah. Chovat se jako debil aby byla nějaká holka šťastná.“
Pokrčil rameny a přehodil si uniformu přes ruku. „To chápu. Až na tu věc s tím, že ti nevadí bejt zadanej. Mně by to vadilo.“ Ušklíbl se na mě a zmizel v koupelně.
Podíval jsem se přes pokoj na stěnu se zrcadly, která oddělovala pokoj od chodbičky. Byl jsem oblečený jen do kalhot a rozepnuté košile. Stejně jako Lavilleho mě z nějakého důvodu většina holek považovala za přitažlivého, nebo abych to řekl přesně, „docela sexy“. Můj obličej vypadal trochu jako sešitej z rysů mýho táty a mojí mámy. Měl jsem hranatou bradu a ostrou čelist jako táta, výraznou pusu a lícní kosti jako máma, přimhouřené oči táty a obyčejné mámino čelo. Tmavé oči jsem měl po otci a rudohnědé, trochu zvlněné vlasy po mámě.
Laville vyklouznul z koupelny.
„Půjdeš potom taky trénovat?“ zeptal se mě ještě.
„Asi.“ Pokrčil jsem rameny.
Podíval se na Ellie, která se zatím přetočila na bok a poskytla mi, ale ne jemu, výhled na kus odhalených zad a dokonale tvarovaného zadečku. „Kdyby z toho něco bylo, představíš mě?“ zeptal se.
Ušklíbl jsem se. „Chtěl bys mi to snad zkazit?“
Nevinně se zazubil. „Tak mi ji můžeš představit i tak.“
Na to jsem neměl jak odpovědět, takže jsme se rozloučili a on odešel.
Ellie se probudila asi deset minut na to.
„Dobré ráno.“ Usmál jsem se na ni.
„Hm, dobrý.“ Zabručela ospale. Nakrčila nos. „Co to tu smrdí za hnus?“ zeptala se.
Zvedl jsem se a šel k ní, zatímco se pokoušela posadit. Podal jsem jí kelímek.
„Tady tomu říkají káva.“
Vzala si ji a usmála se na mě. Napila se, potlačila zvracení a roztržitě se rozhlédla.
„Kolik je?“ zeptala se.
„Asi tři čtvrtě na deset.“
Oddechla si. „Tak to mám času,“ řekla trochu provokativně a nechala deku, kterou si tiskla k hrudi, trochu klesnout.
„Asi bych měl jít trénovat. Budu mít zkoušky.“
Zatvářila se zklamaně. „Ale no tak,“ řekla rozvláčně a jednou rukou mi zajela pod košili. „Vždyť to bylo tak hezký…“
„Nechceš si nejdřív vypít to kafe?“ zeptal jsem se.
Podívala se do blivajzu v kelímku. „Ani ne, řekla bych.“
Odložila ho, já pokrčil rameny a vyhoupnul jsem se nad ni. Objala mi rukama krk a projížděla prsty vlasy v týle. Připomnělo mi to Russe a jeho „tik“. Sklonil jsem se nad ni a chvíli jsme se líbali. Když jsem se odtáhl, lapala s úsměvem po dechu. Když jsem se znovu naklonil, položila ni na pusu ruku a zastavila mě. Trochu zklamaně, trochu vyčítavě jsem se na ni podíval.
„Byl tu ten tvůj spolubydlící?“ zeptala se.
Nedocházelo mi, proč se mě na to ptá, ale neměl jsem chuť ani pořádný důvod jí lhát.
„Jo.“ Řekl jsem stručně.
Shodila mě ze sebe. Žuchl jsem vedle ní na postel.
„Jak moc nahá jsem byla?“ zeptala se opatrně.
Připomněl jsem si odhalené křivky jejího pozadí. Ale to Laville neviděl. „Jen trošku.“ Odpověděl jsem.
Oddychla si a uvolnila se. Pak se na mě podívala a mrkla na mě. Usmáli jsme se na sebe. Přitáhla se ke mně. Znovu jsem se na ni překulil.
Políbil jsem ji na krk. „Nenechal bych ho tě jen tak okukovat, kdybys tu ležela, no…“ nevěděl jsem, jak to říct.
„Trošku víc nahá?“ zeptala se s mírnou ironií v hlase.
„Víceméně.“
„Víš, to, že jsem s tebou šla takovou chvíli po tom, co jsme se poznali, ještě neznamená, že jsem děvka.“
Na to jsem neměl co říct, takže jsem se věnoval jejímu krku.
„Šla jsem s tebou proto, že ses mi líbil, jsi dobrej pilot, jsi vtipnej a navíc jsi prošel Russtestem.“
„A chtěla jsi dokázat Bakerovi, že nejsi jeho.“ Dodal jsem a snažil se, aby to neznělo uštěpačně.
Teď neměla co říct ona, takže mě na oplátku políbila.
„Hele, co je Russtest?“zeptal jsem se.
Zkusila si mě přitáhnout blíž. „Musíme se o tom bavit teď?“
Trochu jsem se odtáhl. „Fakt, co to je?“ zeptal jsem se s úsměvem.
Zrudly jí tváře. Vzal jsem ji za bradu.
„Hele, já se zlobit nebudu. Ten sex předtím vykoupil cokoliv, co bys mi mohla říct teď. A nikomu to neřeknu, pokud ti jde o tohle.“
Usmála se, jak uviděla šanci vyklouznout z tohohle rozhovoru a stiskla mi boky koleny. „Tak si to dáme ještě jednou, co ty na to?“
„Prosím, Ellie. Jsem fakt zvědavý.“
Povzdychla si. „Tak fajn. Ale slib mi, že až ti to vysvětlím, tak na to konečně skočíme a přestanem se vykecávat.“
Usmál jsem se. „Víš, co se mi na tobě líbí? Znám fakt málo holek co by byly schopný tohle říct.“
„Takže domluveno?“ zeptala se.
„Platí.“ Řekl jsem a posadil se vedle ní.
Zakryla se dekou a taky se posadila. Prohrábla si vlasy. „No, Russtest…“ začala pomalu. Pak se nečekaně položila zase na záda. „Já nevím, jak ti to vysvětlit.“
„Co to testuje?“ zeptal jsem se, abych jí aspoň trochu pomohl.
„Jestli je kluk hodně žárlivej a jestli to není takovej nervák jako třeba Baker.“ Vysvětlila.
„Jak?“
„Určitě si vzpomínáš, že jsem se včera večer držela Russe jako klíště a hodně jsem si s ním povídala.“
Přikývl jsem. „Hm.“
„Kluk jako Baker by se nás snažil od sebe odtrhnout a asi by se i utrhl na Russe, ať mě nechá být. Byl by z Russe hrozně nervózní.“
„A já ne?“
„No, ne. Ty jsi mě od něj tahal jen tak trošku, jemně, abys mě neurazil nebo neodehnal. A ta nervozita ti moc sluší. Jsi hrozně roztomilý, když jsi nejistý.“ Řekla a dívala se mi přitom do obličeje s takovým tím něžným úsměvem.
„Díky. A proč zrovna Russ?“
Zasmála se. „Já nevím. Asi mě prostě baví ta ironie.“
„Ironie?“ zeptal jsem se zmateně.
Zamrkala. „Jo, ty to vlastně nevíš!“ uvědomila si najednou. „No, on je Russ tak trochu gay.“
Vykulil jsem oči. „Gay? To jako fakt?“
Zašklebila se. „Ne, je to jen kluk, kterej si dělá hodinu vlasy a kluky mrdá jen tak z hecu.“
„Hele, jen mě to trošku zaskočilo, srandu si za mě dělat nemusíš.“
„Promiň.“ Sunula se ke mně. „Tak co? Dodržíme slib?“
Usmál jsem se. „Hm. Jen jednu otázku.“
Zvedla jedno obočí. „Jo?“
„Ojašiová. Není lesba?“
Rozesmála se. „Ne, prosím tě. Má kluka. Myslím, že ten její nezájem o tebe bude tím a ne její orientací.“
Nechal jsem se od ní povalit na záda. „Nevím, co mě to napadlo.“
Ušklíbla se a začala si hrát s mými kalhotami. „Já bych věděla.“
Z hraní přešla k naprosto cílevědomému svlékaní.
„Hele,“ ozvala se během toho…hm…procesu.
„Hm?“
„Zkoušel jsi někdy…experimentovat?“ zeptala se mě napůl dychtivě a napůl zdráhavě.
„Jako jestli jsem někdy spal s klukem? Fakt ne.“
„Škoda.“ Prohodila.
„Měla by sis co představovat večer, když se budeš v pokoji sama nudit?“
Neodpověděla, pokud nepočítáte jazyk, co mi vklouzl do úst, za odpověď.
Chvíli jsme byli potichu a právě jsme se blížili k věci, když v kapse Ellieiných kalhot zazvonil mobil.
„Mám to vzít?“ zeptala se, když se odtrhla od mé pusy.
Nechtělo se mi se toho vzdát a tušil jsem, že pokud to vezme, budu muset. Kousl jsem se do pusy. „Jo.“
Natáhla se přese mě ke kapse a vytáhla mobil.
„Tady kadet Elisabeth Ikarová.“ Ohlásila se. Někdo na druhém konci linky odpověděl a ona vykulila oči.
Omluvně se na mě podívala. A je to v něčem.
„Jo, promiň, jsem na to úplně zapomněla.“ Omlouvala se rychle Někomu. „Jo, hned tam budu…. Ehm…“ podívala se na mě. „Jo. Jo, já vím. Promiň. Hned jsem tam. Jo, čau.“
Zavěsila.
„Já…se ti hrozně moc omlouvám, Joshi.“ Začala.
„Akuri.“ Opravil jsem ji.
Zakabonila se. „Co?“
„Nemyslím to špatně,“ ujišťoval jsem ji. „Jen jsem zvyklej, že mi lidi říkají Akuri.“
Oddychla si. „Jo. Hele, volala mi Nuri. Já se s ní na dnešek domluvila a tak a nemůžu jí to jen tak odříct.“ Omlouvala se spěšně.
„Jasný. Chápu.“ Řekl jsem prostě. Bylo mi to trochu líto, ale tak nějak mi došlo, že s ní nebudu nejspíš muset řešit všechny ty věci, co lidi řeší po společné noci.
Slezla ze mě, posbírala si věci a oblíkla se. Já si zatím znovu dopnul kalhoty a díval jsem se na ni. Když se oblékla, podívala se na mě a kousla se do rtu. Přešla ke mně a pohladila mě po čelisti.
„Fakt promiň. Je mi to líto snad ještě víc než tobě.“ Řekla, políbila mě a do toho krátkého polibku se jí nějak podařilo vtisknout pocit, že jsme se líbali deset minut. Vytáhla z kapsy lístek a podala mi ho. „Moje číslo.“
Sáhl jsem do kapsy pro svůj připravený lístek. „To moje. Kdybys tu lítost nemohla vydržet, zavolej.“
Usmála se a utekla mi z pokoje.
Dooblékl jsem se a šel trénovat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář